Nějak nevím, kde začít. Kde to všechno vlastně vůbec začalo? Tím, že do mně něco píchlo. Ovšem, nebyla to kudla ani meč, dokonce do mně nic nepíchl ani žádný chlap, i když, živočich to byl. Možná, že jsem po píchnutí měla flíček. Možná, že byl červený, možná z prostředka blednul. A možná že také ne. V okamžiku, kdy sedím nad tímhle článkem a přemýšlím, jak dát dohromady písmenka od onoho okamžiku uběhlo minimálně  9 týdnů... O tom, že nějaká borelioza existuje jsem věděla. Věděla jsem i to, že jí přenášejí klíšťata. To bylo ale všechno. Bylo to pro mně něco jako Ohňová země, Brazilie..Ulánbátár...Bylo to prostě něco, co mně se netýká. Nejdůležitější na tom je to, že BYLO. Teď už jsem o něco chytřejší, vím, že se to týká i mně. Podrobnější info, třeba i to o tom, jak dlouho od infekce se nacházím, jsem získala na stránce věnované lymské borelioze. Přes léto jsem chodila po práci pomáhat známým do školky. Po práci a o víkendech. Zpočátku pohoda, klídek, sem tam nějaká hodina strávená na čerstém vzduchu, odpočinek od shonu v práci. V polovině září jsem ale najednou měla všeho dost. Sice jsem chtěla jít pomoc, ale z práce jsem se vracívala úplně vyčerpaná. Usoudila jsem, že je to asi únava, nějak moc práce a byla ráda, že nemám manžela a děti a můžu sebou praštit. I přesto, že práce zrovna nebyla nějak našponová, jako třeba poslední týden, jsem byla vyčerpaná, neměla jsem už sílu doma cokoliv udělat. Jednou jsem seděla u Ivanky a stěžovala jsem si sama na sebe, že jsem nějaká lenošná, přichcíplá, že mě bolí klouby, že asi tím, jak v práci chodím celou směnu po tvrdu a jsem stará a opotřebovaná. V tu chvíli mi nedocházelo, že už jsem od května dávno zvyklá, a že když mi to nevadilo na začátku, není důvod, proč by mně měla unavovat zaběhlá práce. Naštěstí, Ivanka se ukázala jako klíč k záhadě, když prohlásila, ať koukám naklusat k doktorce, že možná mám boreliozu. Během pár dní jsem dostala rýmu a usoudila tak, že se jedná o obyčejnou chřipku. Ovšem, Ivanky varování, že borelioza není smrtelná, ale že se z ní chromne mi nedalo klid a tak jsem 20.9., cestou od autoopraváře, zamířila na návštěvu do místní ordinace k paní doktorce Maršíkové, která ví, jak často k ní chodím, a že i tak je to většinou jen proto, aby mi napsala, že jsem zdravá a práce schopá. Možná i díky tomu nezlehčovala mou žádost o odběr krve a její zaslání na vyšetření, jestli náhodou nemám boreliozu, krev nabrala, vybavila mě antibiotiky na 3 týdny, pohudrala nad tím, že nechci neschopenku a pozvala mě na návštěvu další pátek. Díky antibiotikům ustoupila částečně bolest kloubů, ne že by tedy zmizela úplně, a já začala věřit tomu, že jsem zbytečně hysterická a páteční návštěvu díky odpolední klidně propásla. Pondělní jsem propásla díky práci a placení sena a v úterý jsem se usadila v ordinaci znovu. Paní doktorka na mně koukla se slovy: "Máte to tam!" Nechápavě jsem na ní koukala, cožetojakokde mám. Musím uznat, že doktorka je celkem kliďas a v pohodovém tonu mi vysvětlila, že přece tu boreliozu v krvi. Spadla mi brada, že to přeci není možné. Je. Vyfasovala jsem další várku antibiotik na další tři týdny, vyslechla si další povídání od různých lidí o tom, jak se po borelioze chromne - jakto, že to všichni mimo mně a mého šéfa ví?, a pak taky řeči o tom, že s antibiotikama mám ležet doma, a ne chodit do práce. Sama jsem usoudila, že na tom asi něco bude a včera jsem si došla požádat o dovolenou na příští týden, až se vrátí kolega, který si teď dovolenkuje se 40 horečkama. První šéfova otázka  překvapivě zněla : "A máš na dovolenou nárok?"... No nic, odpověděla jsem, že ano. A to jako že proč, a že je akce, a že se to nehodí. Tak jsem mu vysvětlila, že si chci aspoň na týden odpočinout, že už chodím do práce třetí týden s antibiotiky, že jsem nejdřív nešla kvůli kolegyni co stonala se zlomeným prstem, pak kvůli horečkářovi. Stejně se ošíval, tak jsem mu řekla, že chci týden dovolené místo toho, abych si vzala třeba na šest týdnů neschopenku, čímž bych udělala radost paní doktorce. Dneska mi byla dovolená zamítnutá s tím, že kolega horečkář se z dovolené propracoval na neschopenku a tak že já nemám nárok. Na namítnutí, že jsem tu neschopenku mohla mít taky už tři týdny, jsem dostala vynadáno, ať nevyhrožuju neschopenkama, že můžeme taky jít na neschopenku všichni a firmu zavřít. Neodolala jsem, abych nepodotkla, že jsem si boreliozu ani nevymyslela, ani že jsem jí nikde nehledala a že jsem o ní nestála. Milostivě mi byla udělena dovolená na pondělí, které je volnější než ostatní dny,Teď se ve mně sváří dva pocity...loajalita k firmě a kolegům, na misce vah spolu s výplatou a na té druhé misce možné obavy z toho, jestli se mi vyplatí mít o zhruba  dva tisíce na měsíc víc, ale pokaňhaný celý život. Nevím. Podle šéfa, se 40 horečkou je potřeba jít na neschopenku a nechodit do práce. Viry boreliozy a bolavé klouby, únava a spol nejsou tolik vidět, takže s tím můžu chodit do práce. Sice hrozí ochrnutí, zvýšená sedimentace z antibiotik, tím problémy se srdcem...ale vidět tak jako horečka to není. Ještě jsem byla ubezpečena, že on chodil do práce dva týdny s chřipkou! Podotkla jsem, že mu klidně dám číslo na paní doktorku, aby mu řekla, jaký mám vztah ke stonání, a jestli, když řeknu, že mi je blbě kecám, nebo ne. Takže...teď přemýšlení, jestli mi vůbec stojí za to, snažit se a makat. Ocení to vůbec někdo? V práci sice něco udělám, ale ploužím se, každé zvednutí z podřepu je pro mně bolestivé, šplhání po regálech zrovna tak, sem tam mám dojem, že něco nejde spočítat a počítám a počítám, abych měla jistotu. Takže...kolegové spíš místo toho, aby ocenili, že jsem v práci a udělám aspoň něco, budou třeba koukat na to, že toho udělám méně než oni...Ale třeba je podceňuju a jsou rádi, že udělám aspoň něco a můžou jít každý o hodinu dřív domů, než kdybych tam nebyla vůbec..., nevím:-). No, a víte, proč mě to něco kouslo minimálně před 9 týdny? Protože prvních 6 týdnů se z krve vůbec nedají poznat protilátky. A na krvi jsem byla téměř před třemi týdny...A "perlička" na závěr, kterou jsem se dočetla v odkaze na stránku o borelioze který jsem uvedla ze začátku...borelioza je jeden z možných spouštěčů roztroušené sklerozy kterou má mamka...Vlastně...možná, že je to mrcha. Možná, že i díky ní, jsem jaksi neměla energii ani na to, objednat si na zimu brikety, navzdory penězům na účtě. Ale, už jsem to tento týden konečně napravila, a nejdéle týden příští brikety budou:-) Abych těm mrchám virům pěkně zatopila:-)