Dneska jsem opět o něco klidnější. O dost. Jen se člověk nesmí nechat odbýt a musí si uvědomit, že když ho něco bolí, tak to opravdu nemusí být na vždy. Paní doktorku dneska celkem pobavilo moje prohlášení o tom, že loni jsem usoudila o bolesti kloubů a únavě, že prostě patří k mému věku. Koukla na ročník a rozesmála se Teoreticky jsem byla na stejném oddělení - infekční ambulance - jako minulou středu, ale rozdíl maximální. I v tom, že minulý týden jsem v Havlíčkově Brodě nebloudila, Jihlava dneska celkem nabourala můj orientační smysl. První perlička byla ta, že jsem dorazila na ambulanci, na dveřích čekárny přečetla kde si mám vyzvednout doklad o zaplacení, hrdinně po jednom zeptání jsem ho našla, vrátila jsem se zpět k ambulanci, usedla a čuměla na automat na poplatky přímo v čekárně Otvírací doba byla od 7:30, byla jsem tam preventivně o něco dřív a bez objednání. Usoudila jsem, že po telefonu by mě mohli odbýt s tím, že patřím do HB, osobně že to má větší šanci. Sestřička mě později ubezpečila, že by mě vzali i tak, ale jeden neví Ač jsem byla první, pustila jsem, jak poslední dobou činívám běžně, všechny ostatní, už jen proto, že byli objednaní a do ordinace usedla asi v 9:45. Neopakoval se vyhazov z minulého týdne. Paní doktorka si přečetla co jí napsala obvodní, prostudovala výsledky z rentgenu z loňska, z ortopedie, vyžádala si v HB výsledky krve z loňska a z letoška, díky tomu jsem zjistila, že i v těch letošních se nějaké protilátky našly a ne že ne, pečlivě se mě vyptala na průběh jak příznaků, tak léčby letos i loni, prohlédla mě, vypsala si rodinnou namnézu, nabrala mi opět krev, dokonce tři zkumavky s tím, že mi budou dělat testy na vše možné, včetně toho, že budou z krve zjišťovat i to, jestli mám kolena opravdu poškozená artrozou, nebo co by tam mohlo být. Podle výsledků uvidíme jak budeme postupovat dál, možná mě čeká odebírání vzorků z kolen, aby se zjistilo, kde je skutečně ten problém. Atb mi nechala ty co mám, přidala mi je na dalších 14 dní v dvojnásobné dávce, to aby se zvýšená dávka brala alespoň tři týdny s tím, co už mám nyní. Lumbální punkci zavrhla s tím, že ta je na zjištění neuroboreliozy, na kterou nemám žádné příznaky (borelioza co leze do mozku a míchy), které mi mimochodem také prokontrolovala, ač jsem se o ní ani nezmínila, na kloubní formu že je zbytečná

V ordinaci jsem trávila něco přes hodinu a odcházela odtud s pocitem, že se něco děje, ne jako minulý týden s pocitem simulanta pod heslem pana doktora, že mi udělaj lumbálku, aby vyloučili boreliozu... Aneb, jak prohlásila kolegyně v práci: "Co se píše na hrob "simulanta" když umře?"  "Já jsem vám to říkal!" Škoda, že jsem už loni víc nečetla, že jsem se smířila s diagnozou artrozy, že jsem se smířila s bolestí kloubů po zbytek života...mohla jsem tohle všechno mít za sebou najednou. Chybami se člověk učí a já zjišťuji, že když něco člověku je, musí to doktorům říct. A také to, že člověk musí mít štěstí, aby na toho správného doktora narazil

Aneb: Já nechci léčit...já chci VYléčit! A v tom je rozdíl