Doby přicházejí a odcházejí...doba ledová i doba meziledová, doba kamenná,  bronzová a kdo si z dějepisu pamatuje i ty další?

Jak budou jednou historikové říkat nám? Doba smogu? Chaosu? Stresu a spěchu?

Jenže...hlavou se mi honí otázka, jestli nám vůbec bude ještě jak mít říkat, protože já bych nazvala naši dobu dobou osamění...:-(

A paradoxně za to může technika, moc, kterou jsme jí nad námi dali...místo pátečních posezení v hospůdce sedíme každý za  vrnící bedýnkou která nám přenáší slova, pocit souznění a to všechno aniž by jsme se museli zdvihnout ze své oblíbené židle, museli se sebou cokoliv dělat, bedýnka které nevadí když stiskneme na klávesnici kombinaci Alt+F4 a potvrdíme ji klávesou Enter... Jenže tahle bedýnka, co nám dovoluje být spolu s celým světem v jeden okamžik, která nám přináší společnost druhých lidí do 4 zdí ve kterých sedíme, nám nedokáže přinést dotek...něhu...pohlazení...Ale jsme tak zblblí že to snad ani nevnímáme a každý si schovává své bolístky do sebe, nebo naopak útočí bez jakéhokoliv důvodu...ovšem bez důvodu jen pro ostatní...ten důvod je osamělost, strach, problémy, to o co se bojíme říct aby jsme neslyšeli NE.

Máme spoustu možností, odevšad se na nás valí idoly krásy, moudrosti, vzory toho jak máme vypadat my nebo náš partner...a trpíme tím, že nejsme dokonalí, snažíme se sehnat aspoň dokonalého partnera, co bude stále usměvavý, dobře oblečený, úspěšný v zaměstnání, naladěný, každý den nám donese kytku, pozve nás na večeři, zahrne nás šperky, bude neustále vtipný, všichni ho budou respektovat, nic pro něj nebude neřešitelné...ale na druhou stranu, pánové hledají ženu, která bude zároveň dokonalou nositelkou jejich genů a přitom bude mít míry modelky, bude zvládat karieru i domácnost, nebude trpět bolestma hlavy a všichni mu jí budou závidět...ruku na srdce, je tohle to někdo z vás? Pánové, jestli jste někdo odpověděl ANO, napište si o adresu;-) Jen tedy nečekejte výše popsanou dámu, ale na druhou stranu...aspoň vynikne vaše dokonalost;-)

Máme čím dál lepší domy, dokonalejší auta, luxusnější vybavení, ale platíme za ně příliš moc...ne jen v penězích, ale hlavně v čase kdy si na tohle všechno vyděláváme. Žijeme v přepychu, ale ani si ho neužijeme, protože aby jsme si to všechno mohli dovolit, jsme v práci a domů se chodíme vyspat a načerpat síly na další maraton...A tak se vlastně míjíme, ti starší z nás se míjí s partnery, my mladší je rovnou ani nemáme kdy hledat...na jednu stranu se chvástáme jak jsme svobodní a sebevědomí, na druhou stranu máme strach, strach ze samoty, strach z toho že nám náš princ, nebo princezna utečou, strach z bolesti opuštění, a tak se radši jen tak míjíme, plácáme se ve vztazích kterým nevěříme, jen aby jsme si nenechali ublížit, dokážeme si hned na začátku vztahu vysvětlit, že ten vztah vlastně stejně nevyjde...jen proto, že se bojíme, že jsme tak dokonalí, že neumíme říct POMOC! když nám život klouže mezi prstama.

A kolem nás se hromadí spousty sebevědomých dětí, mladých lidí, kterým ale chybí to základní, čas kdy můžou být spolu s rodiči, kdy jim má kdo odpovídat na tu věčnou otázku A PROČ...? Děti, které umí to, co se dospělí už jen těžko učí, ale děti prázdné, s dušičkama naplněnýma nejistotou kterou maskují svým chováním ve stylu výchovy jen ti silnější přežijí.

Proč se říká že jsme civilizace? Jen proto, že máme elektriku, která nám dovoluje pracovat i v noci, v době, kdy dřívější pokolení spali, s vyjímkou hlídačů a zlodějů? Co je to za výhodu, dokazovat přírodě že jsme na ní vyzráli?

Myslím si, že vím proč vyhynuli dinosauři...začali dělat noční, zpřevraceli si biologické hodiny, hnali se za úspěchem a jako odměnu si odnesli deprese, pořád neměli dost času na rodinu, nebo spíš na její založení, chtěli ještě něco dalšího a lepšího na PAK AŽ...až najednou zjistili že sedí každý ve svém supermoderním bytě sám a biologické hodiny mu dotikaly...a najednou bylo ticho...samota a opuštění...