Jednu noc sama sebou
Chtěli jste být někdy sami sebou, bez přetvářek a tak podobně? Mně se to včera podařilo. Připomínalo mi to trochu běh na dlouhou trať, ovšem čas který byl potřeba zaběhnout se rovnal, ať nedojímám, času za stovku:-) A jak to všechno začalo? Za počátek může, jak jinak, počasí, společně s partou nadšenců. Parta nadšenců může za to, že se akce pořádala, počasí za to, že musela být o týden přeložena a tudíž ne všichni se mohli dostavit. Pro mně osobně začala v pátek 22.8.08 ve 22:19 kdy mi přišla SMSka od kámošky ve znění: "Cau co delas zitra vecer?Nechces jit ,,strasit,, na Vystrkov?porada se tady takova vec pro deticky a zoufale chybeji lidi." Večer jsem byla už zoufale usnutá, takže jsem si zprávičku jen přečetla a nereagovala. Probudila jsem se někdy po třetí hodině ráno a nadatlovala zprvičku že tedy ano, ale že jaksi fakt nemám co na sebe a co s tím? Kámoška že masky navíc jsou..pche, jak kdybych nějakou potřebovala, že. Ráno jsem hezky skoro v 8 vstala, vyrazila k babičce, vyfasovala od ségry malou Veru s kočárkem, zajela do vsi za kámoškou domluvit se trochu víc než jen smskama. Akce hrrrr vesele pokračovala dál....masky asi byly, ale holt je zřejmě všichni měli na sobě. Že bych nebyla sama originál maska??? Nu, dohodly jsme se s kámoškou že něco spácháme, ale až poté, co se ozve náš společný bývalý spolužák jestli se bude akce účastnit také, nebo ne, Veru začala fňukat, tak jsem nabrala směr domů, za chvíli usnula, já se najedla a zase se vydala na "válečnou" poradu. Už jsme věděli, že Míra jde taky, u Evy to vypadalo že holky se kterýma měla domluvené stanoviště mění program, tak že půjdeme my tři společně. Prý jestli nevím o něčem, kde jsou tři. Tak jsem se přihlásila za Širokého, Evu za Dlouhého a Mirka za Bystrozrakého a odjela navštívit obchod, abych něco širokého sehnala:-) naštěstí po příchodu do krámu jem ještě zavolala Evě jestli to stále platí, leč již neplatilo, rozhodla, že vzhledem k tomu, že jeden z nás tří je po oslavě nebude asi moc mluvit a tak je potřeba něco jednoduššího a vymyslela Jeskyňky, že na sebe navlečeme nějaké staré pytle. Představa starých pytlů mě vyloženě nadchla...jsem si uměla představit, jak jako Jeskyňka střídavě úpím tím že mě hryžou vosiny a střídavě se vykašlávám z podoby díky prachu. Tudíž jsem radši prolezla krám a koupila něco co vypadalo skoro přírodně. K babičky potěšení dokonce sukni;-) a vydala jsem se ztvárňovat Bludičku. ještě jsem k tomu nakoupila svíčky a dětem bonbony, i když se to dělat nemělo, že mají odměnu až v cíli. No co, strašidla jsou nevyzpytatelná:-) V okamžiku kdy se měla smečka trašidel formovat u hřiště ve vsi jsem vyrážela z obchodu, tak jsem jen kámošce již poněkolikáté ten den brnkla, že jedu k našim vyspršit se a že dorazím o něco dýl. Před pátou jsem skutečně vyrazila, už s vědomím, že budeme s Mírou sami a u krmelce, tak jsem aspoň věděla kam dorazit kdyby už všichni byli rozlezlí. Naštěstí jsem vyrazila lesem, páč jsem prohlásila, že středem vsi se producírovat nemíním a natrefila na holky které měly stanoviště kousek od našeho baráku, a s nima jsem nakonec do vsi dorazila. V pokojíčku který má asi tak 2,5*3,5 metru se sešlo postupně 5 lidí, z toho dvě bludičky, jedna čarodějnice a dvě černé kočky. Nejlepší bylo oblékání a líčení čarodějnice, na které bylo vidět, že přípravu nejen nepodcenila, ale že na ní měla i čas, no a potom tvorba Bludičky z Mirka. Sukně mu fakt sekla, paruka taky:-)
Začátek akce byl plánovaný na 19:30, tudíž jsme se v 18:45 zvedli a šli na stanoviště. Světlo bylo proti nám, takže první dětičky dorazily až asi ve 20:30, naštěstí jsem jako Bludička měla zcela nebludičkovskou teplou bundu a dalo se vydržet. Je fakt, že jsem myslela že si jí budu zpětně nandávat mezi jednotlivýma skupinkama, ale nakonec jsem si jí na sebe navlékla znovu až na cestu domů. Stanoviště před námi měli kluci co měli motorovou pilu a velikou palici a docela dost děti děsili, ono se nedivím, páč byli schovaní, najednou vylítli a začali na ně útočit pilou...naštěstí bez řetězu;-) Děti byly celkem rozklepané i rozbrečené, takže jsem byla ráda, že mám bonbonky a nevypadám děsivějc než obyčejně, a tudíž jsem na ně jen blikala světýlkem a úpěla že : "Bloudííííím, a nevíííííím kam mám jíííít!" a nechávala si od dětí ukazovat další cestu a za správný směr rozdávala bonbony. Některé skupinky byly takové celé zakřiknuté a s těma moc srandy nebylo, některé byl úžasné a komunikovaly, takže se daly vést dialogy. Je fakt, že nejčastějším předmětem dialogu byl Míra, který jaksi dorazil s vousama....já jsem tvrdila zarputile že je to má sestra Bludička...jen že jsou na ní vidět následky Černobylu, popřípadě že bere hormony. Některé děti nám ukazovaly směr zpátky, tak jsem s nima vydupala že tam tedy jdu, ale za to že nejsou bonbonky. Stačí málo, aby dítě vědělo kam nás poslat. Je fakt, že jeden tatínek prohlásil, že ví kam bych měla jít, ale že to říct nemůže...tož jsem mu zdělila, ať si tam jde sám, že já bloudíííííím:-) ale v pohodě, smáli jsme se tomu všichni. Některé děti prohlásily ať jdeme s nima, tak jsme somrovaly postýlku...od jedné skupinky mi byl přislíbený balkon, tak jsem zaúpěla že bloudíííííííím a ještě být zavřená na balkoně, že to je děs, ta dnešní mládež...ovšem tatínek ze skupinky prohlásil že místo v posteli by se našlo. Jednomu tatínkovi jsem vyrazila cigárko z pusy světýlkem, které mi děti chtěly taky často zabavovat, se slovy že se nekouří, za což jsem od paní manželky vyfasovala pochvalu za spojenectví. Dalšímu tatínkovi jsem na otázku "Čí ty jsi?" odpověděla že vlastní a jeho manželka na to, že to si ještě vyřídí, že mě nepřiznal. Ovšem Míra měl nejlepší zásek, kterým přišel o slova, a ani se mu nedivím, když na něj stěží patnáctiletá holčina vybafla že má kalhotky plné jehličí a potřebuje ho vyndat... Ale jinak od nás všichni odcházeli vysmátí, nebo aspoň nevyděšení a ještě namlsaní:-) Vcelku úspěch, popravdě nečekaný, měly čajové svíčky co jsme rozestavili po cestě...pro bojánky...měly jsme sice stanoviště nejdál od vsi, ale výhoda byla, že cesta tam je vcelku vlhká a navíc kamenitá. Možná že lidi hledali skrytý smysl v rozestavění svíček. Fakt tam žádný nebyl:-)Vcelku jsme podcenili přípravu okolí, protože dokud bylo vidět jaksi nám nedošlo že by jsme si mohli odházet cestu...takže jsme se často blížili k dětičkám ověšení větvičkama větších či menších rozměrů které se parádně na dlouhé sukně chytaly. No, poučení pro příští rok...ukliď si svůj kus lesa:-) Takže doufám, že tam zase budu mět strašidlákovat, i když ostatní strašidla byly krásnější, popřípadě stašidelnější než já, každopádně lépe připravené...ale bylo to super a za to moc díky...a také že se to i dozvím dřív...a jdu se radši snažit vymyslet něco hned ještě teď...no, kecám...jdu dospávat, páč jít spát ve 4 ráno nejsem moc zvyklá. A vás všechny zvu na příští rok na Vystrkovský strašidelný les:-)
No a pro ty, co mají rádi kola jízdu na nich, tu bude ještě 6.9.2008 Vystrkovská 250 o které si můžete něco počíst na stránkách Vystrkovských kolařů
Komentáře
Přehled komentářů
...a potom bych se plazil, jako žížalka :-)
Nelákej!
(Jindra, 24. 8. 2008 19:40)
Tvá nabídka Jani je přinejmenším zajímavá a lákavá. Bohužel, 7.9. se jede Žacléřský Střízlivák. Patriot nemůže opustit své uzemí v čase této akce :-)
http://www.strizlivak.estranky.cz/
Nejen pro děti
(SiskaD, 24. 8. 2008 18:22)
Jindro, pohoda, páč tam chodili i ospělí bez dětí. A jak tvrdila má vousatá sestřička bludičk, tak i dospělí se tam lekali, jak sám zjistil ročník předtím:-)
Navíc, pro Tebe by mohla být 250tka:-)
kolisti re:
(Jindra, 24. 8. 2008 20:03)