Já nevím, jestli je to Vánocema...ale asi těžko, nějak mi to na ně vůbec nepřipadá. Nebo strašákem nového roku a nutností bilancovat? Spíš asi ono nějak samo, nezávisle na svátcích a datumech moje podvědomí bilancuje a docela se děsí že hrůza nad hrůzu...A to ne jen při pohledu do zrcadla, na což už jsem si za ty roky zvykla tak nějak.

 Takže moje chyba první, největší a zcela zásadní. Stala se někdy na jaře roku 1977...ta spermie se asi vajíčku natolik líbila, že se prostě otevřelo světu...no, až tak moc se neotevřelo, ale zato se dohodli na společném bydlení, které po devíti měsících vyměnili za vzduch a světlo. Možná stát se to jindy, já bych nebyla já a dneska by jste tohle vůbec nečetli. To že bych to nebyla já je zřejmé, máme se ségrou stejné rodiče a jsme každá jiná.

 Další chyby následovaly tak nějak jako u všech ostatních, třeba blbě napsané i/y nebo mě/mně. Prkotiny. Větší chyba ve škole bylo razení spolužákovi při písemkách z matiky. Radila jsem seč mohla, jenže pak jsem nějak nestíhala dopsat celou písemku. Aby mi pak neutíkalo vyznamenání:-) A pak taky neschopnost naučit se učit...základka i střední se daly profrčet s tím co jsem si vyposlechla o hodinách, ale na vysokou by to nejspíš nestačilo. Beztak už na střední mě začaly trápit deprese a školu jsem nenáviděla a neměla nejmenší potřebu v ní pokračovat. Možná škoda, možná ne:-)

 Jedna z nějvětších chyb byla ta, že jsem si nekoupila Rinečka hned po jeho prvním prodání zpátky...ale tehdy jsem byla ráda že ho neposlali na jatky, ale že bude bydlet asi 30 km ode mně...Veliká chyba mého života, byl moje zlatíčko. Siska a Dek, ač jsou moji, Dek dokonce od miminka už pro mně tolik neznamenají. Jen záchranu života, nutnost zvednout se a jít dál vydělávat... Ve třech letech když ho domů znovu koupili mi nedošlo že si ho můžu od mezimajitele koupit já, nějak mi to nepřišlo vhodné. Sakra. A v pěti ho prodali znovu...když jsem po měsíci vymámila kontakt na novou majitelku tak jsem se dověděla jen to, že ho mezitím poslali až do Holandska a sesypala jsem se. Strašně moc se mi nechtělo žít, ale neměla jsem sílu umřít. Nebo byla pořád větší síla žít než nežít? Nevím. V té době jsem se navíc zamilovala jak bluma do někoho kdo o to nestál a byla jsem pro něj jen zpestřením jeho stálého vztahu. Bylo toho moc najednou. Poslední zbyteček důvěry v lidi tak nějak vymíral..byl to rok 1999, přestala jsem chodit ven mezi kamarády, stranila jsem se lidí a byla protivná, kopala jsem kolem sebe jako vzteklá. Měla jsem se sebrat a jet do Holandska. Bojovala jsem málo:-(

V roce 2001 se u nás zabydlel internet. Tehdy jsem tak nějak ožila a začala zase díky němu komunikovat s lidma na xchatu. Doma jsem to nezvládala a za jedním z těch co se mi s nima dobře kecalo jsem se vydala do Mostu. Fajn roky, trochu jsem se sebrala a začala zase žít, našla tam super lidičky. Mimo jednoho, díky kterému jsem odtud po dvou letech zase utekla zpět s další dávkou nedůvěry...Dodnes lituju, že jsem tehdy, hned v 2001 neutekla na Šumavu, do Českých Budějovic...Táhlo mě to tam nejvíc, ale nechtěla jsem se vnucovat. Stalo se vám už někomu že jste se zamilovali do písmenek a do hlasu? Mně ano...a drží mě to už hodně dlouho, dodnes si pamatuju to první datum...24.3.2001 a nepřestalo to ani po osobním setkání, které bylo docela dost pokažené třetí osobou. Vědci tvrdí, že zamilovanost vydrží maximálně tři roky. Je to kec, mě to k tomuhle človíčkovi táhne už skoro 8 let...a možná kdybych tehdy šla na jih bylo dneska všechno jinak:-( Možná bych nepotřebovala další náruče kde bych na nějakou kratší či delší chvíli zapomněla...

Poslední chyba byla půjčka...a taky práce na živnosťák, kterou když chtěl člověk dělat podle přesvědčení, tak by si vydělal tak max 5-6 000 měsíčně...a někdy ani to ne. Lhát se mi nechtělo a tak jsem se dostala do krize, haha, jednou do jiné než citové. No, ale už jen tři roky splátek a zase budu moc dělat něco od čeho budu chodit domů s čistou hlavou, ne že budu někde za někoho a něco mimo sebe zodpovídat. Je fajn mít prachů o něco víc než ti kolem, ale je na prd, když všechny zmizí jen přijde výplata na účet:-)

  Tak...šťastné a veselé;-) A veliká omluva všem komu jsem kdy mými náladami ublížila...