nedělní faul
Zelená je tráva, fotbal to je hra...no, kdysi dávno, někdy v pravěku mého mládí, na škole základní, co nám měla vštěpovat základy chování jsme ho hráli na turistickém kroužku, což byl úplně super počin v době pionýrů, páč nás neměl nějaký mladý svazák honící body, ale starší pán, který měl úžasnou trpělivost s bandou rádobydospělých individuí a místo plnění úkolů někde ve třídě s námi coural po okolí, od 5 do 8 třídy s námi jezdil...tedy spíš chodil;-) na školní výlety, páč s více jak 30 rozjívencema třídní jít sám nemohl a ostatní členové sboru učitelského neměli potřebu chodit k nám suplovat, natož s námi vyrazit někam mimo bezpečí čtyřech stěn. Odhlasovali jsme si, že zámky, hrady a ZOO jsou sice fajn, ale nemusíme sedět půl dne v autobuse a tak jsmě část výletu propěšali a část použili změkčile nějakého toho přibližovadla. Oba pánové nás tehdy brali po blízkém okolí, za což jsem jim alespoň já dodnes vděčná. Pan Hodač nás dokonce od rodičů každé prázdniny na dva týdny vyfasoval a jal se s námi stanovat u úžasného rybníka Tuksa nedaleko Krasoňova...
Pokud s námi nebylo couráno po okolí, tak jsme na středečních schůzkách často hráli fotbal, holky proti klukům i smíšeně a jaksi, na nikoho se ohledy nebraly:-) Dneska jsem si se sousedovic drobotinou zavzpomínala na staré, dobré, pohyblivé časy, což bylo fajn, dokonce jsem se občas i trefila jak do míče, tak do brány, ovšem, podle hesla sportem k trvalé invaliditě jsem odešla z brány faulována a s utrženým nehtem...holt jak jsem stará, tak jsem ... (doplňte co chcete) a hrála jsem bosá...a jaksi mi Ríša přistál na palci u nehtu v botičkách:D
zamlžení
(SiskaD, 13. 7. 2008 17:06)