Tak jsem si hezky v pátek malovala jak budu spát aspoň do 8 hodin, ještě lépe třeba do devíti nebo desíti...ve čtvrtek jsem dělala deset a v pátek dokonce dvanáct hodin a byla jsem docela ráda že jsem doma a padnu do postele. Bohužel, unavené nebylo jen tělo, nýbrž i mozeček a nevypnula jsem si budík. Co bych neslyšela ráno z mobilu sirénu ve 4:40, že... Když už jsem byla takhle nerozumně probuzená rozhodla jsem se navštívit onu místnůstku kam údajně chodil i císařpán pěšky...píšu údajně, páč jsem jaksi žádného osobně nikdy nepotkala, natož zrovna na oné místnůstce. Současně jsem pustila vyčurat ven i Ari, která se ale rozštěkala, tudíž jsem se vydala navléct na sebe bundu a zjistit co se děje...jestli tu někdo loupí či co. Neloupil, jen Dekolt se rozhodl že trávit noc v ohradě je vcelku nuda a utekl. Naštěstí se nechal dobrovolně zavřít, ještě se u toho jako obvykle tvářil že je tím nejhodnějším valáškem na celém světě, a my jsme mohly jít pokračovat ve spánku.

Dopoledne jsem strávila kydáním, přikrmuju už ty hemelky, takže to nebyly pouhé dvě kolečka za týden ale podstatně víc, a se sousedovic vnučkou jsem pouštěla draka, po několika mnoho letech. Nikdo ho totiž se mnou nechtěl pouštět a samotné se mi taky nechtělo. Ještě že maj lidi kolem děti:-) Odpoledne jsem zjistila kolik stojí štěstí...světe div se, podle tarifu, takže mně korunu. Už jsem dlouho nikde nevyplňovala profil, tak jsem se celkem vyřádila. Dneska jsem se vydala na houby, našla jsem celkem dvě bedly, dle mého skromného názoru jednu malou a druhou ještě menší, a protože jsem už asi od středy neměla nic smaženého udělala jsem z nich a z ředkviček co jsem tu měla řízky a dala si k nim tatrčičku. Mňami. Protože jsem šílenec, odpoledne jsem se rozhodla vydat se na procházku ke Svaté Anně. Je to kostelík s kapličkou nedaleko odsud v nádherném lese. Na procházce by nebylo nic až tak šíleného kdybych se na ní nevydala až v 17 hodin. Dorazily jsme tam s Ari závodním tempem kolem třičtvrtě na šest, něco málo jsem nafotila, napila se z pramínku, doufám že to nedskáču oparem a daly jsme se na cestu zpět. Ten mrňavej pošuk mě celou cestu táhnul, ač je mnohem menší než já, že ze mně lilo jako z jistého zvířete...mně tak napadlo proč se říká jako z vola? Já osobně jsem zpoceného vola nikdy neviděla. Pokud mám na mysli čtyřnohého, dvounohé jsem viděla již v mnoha okamžicíchO:-) Nicméně Ari kterou jsem měla vzorně na vodítku skoro až domů byla rozhodnuta že je ještě nedostatečně vyběhaná a před barákem si dala dostih se srnečkou.