Ráno
Takže...Evča mě inspirovala...už jen tím, že napsala:
Jana mě inspirovala :D
Takže moje rána? Bylo jich víc. Nejdřív probíhaly někdy v dětství, což si moc nepamatuju, ale byly brzká, šplhací a táta díky tomu přišel o dost skla které tehdy vyhrával (skleničky, mísy, vázy...) Holt jsem si jako dítko dokázala poradit s noční samotou i s tím, že nemáme horolezeckou stěnu a bystře jsem jí nahradila stěnou obývací... Dodnes mi jsou tahle osamocená rána připomínána;-)
Další rána byla rána školní. Odjezd autobusu do školy v 7:15. vstávání v 6:30, mimo ty úlety kdy se chodilo na sedmou mi to vydrželo 12 let, páč základka i střední byly vedle sebe. Tedy...na střední jsem pak vstávala čím dál blíž k sedmé hodině. Ráno jsem se probudila, ještě slepá došátrala na záchod, obvykle jsme se stihly poprudit se ségrou, umyla jsem se, nasnídala a připravila učebnice a sešity na ten který den. Nikdy jsem to holt nedokázala dělat den dopředu, páč to byla zbytečná činnost, na kterou odpoledne prostě nezbýval čas, možná to někdo taky znáte;-) Postupem času jsem vyměnila autobus za pěškobus, časem to vyšlo nastejno, ale bylo to lepší. No a co způsobilo pozdější vstávání? nechuť vylézt z postele, takže jsem se tak nějak rozhodla, že snídaně není k životu nezbytná.
Další rána přišla po škole, když jsem dělala doma, vstávání mei 7-7:30, ale bez mytí, snídaně a připravování sešitů jsem rovnou z postele spadla mezi telátka. Snídaně a ostatní ranní pohyby se přesunuly až na 9-10, podle hesla, že pračlověk si taky nejdřív musel mamuta chytit a pak až byla snídaně.
Po pěti letech stereotypu, který rušila pouze rána sobotní, kdy po pátečním veselí mezi lidmi jsem spala max hodinu, nebo taky vůbec, přišla další změna stylu způsobená stěhováním národů. Tedy...jen mně a koní do Mostu. V Mostě jsem dělala na vrátnici systémem ranní-noční-volno-volno. Na ranní jsem vstávala před 4, no a na noční někdy ráno:-) Brzy ráno, páč v 7 hodin mi jel vlak ke koním.
Po dvou letech bez měsíce jsme se stěhovali zase zpět na Vysočinu, tentokrát už 4, byla s námi Drákula. Začala jsem dělat ve Valeu a rána byla týden ve 4, týden v 7 a týden v 21 hodin.
Teď dělám v Lionu, samé ranní, teoretická pracovní doba 7-15:30, ale od dob, kdy jsme s kolegyní nestíhaly a dělaly jsme desítky a dvanáctky jsem si jaksi dobu práce upravila na jak kdy. Někdy tam jsem v 6, někdy v 8:30. Ale furt mám fůru hodin nadělaných, jen mi je nikdo neplatí.
Ale všechny rána jsou stejná...vylezu a vypadám stejně jako večer, jen s tím rozdílem, že jaksi, ani večer nevypadám jako ten Vaculík co se budil jako ze žurnálu (kdo četl Evičky modré stránečky ví proč zrovna Vaculík). Za ty roky jsem se s tím smířila, pocákám se vodou, vyčistím zuby, rozčešu dredy a neriskuju děs kolegů tím že dorazilo TO (z filmu TO - IT - od Stephena Kinga) a radši se nemaluju, páč fakt s mýma rukama bych potřebovala soukromou kosmetičku:D Holt už jsem se smířila s tím, že jestli mě budou někdy někteří k někomu přirovnávat, tak to bude Kelly Osbourne po divokém mejdanu. Jen se tolik neklátím, i když...:D
Nejkrásnější rána co pamatuju byla ještě na střední, o prázdninách, s Rivou a její dcerou Portou. Vzala jsem je do ranního lesa, obě jen na stájovkách, nechávala jsem je pást, seděla jsem vedle nich na pařezu a pozorovala okolí. Vyrážely jsme někdy kolem páté, když sluníčko vycházelo, paprsky dělaly z rosy na pavučinách perlové náhrdelníky a z koňských ocasů zářivé louče, a hlavně byl klid a ticho.
Teď si podobné rána děláme s Ari taky, páč většinou jakmile začne svítat napeleší se do postele s tím, že by jsme mohly jít čůrat, ale že jestli prý budu drbat bříško, tak ještě vydrží. A tak se po chvíli drbání jdeme projít ven, v noční košili, pantoflích, pozorujeme rosu a posloucháme ptáky...a ticho:-)
Komentáře
Přehled komentářů
Bráškovi i Jindrovi za komentíky...mám Vás oba ráda
Blogísek
(AxToL, 1. 7. 2008 9:34)
Líbí se mi, že každé své slovíčko prožíváš. Člověk pak nečte jen nějaký článek jak v novinách, ale příběh pravdy. Něco je smutný, něco veselý, záleží i na tom, jak se na to kdo dívá. Pro někoho jsou to maličkosti a pro někoho celý život krásných chvil. Každý jsme jiný, ale rozhodně hodně lidí je takových, že ráno s Tebou by nevyměnilo nikdy za nic.
Mám taky pejsana, Bichona, malá chlupatá fenka. Pes, který patří opravdu asi jen do bytu. Má mě hrozně ráda, taková ta hysterka nadruhou, ale ranní drbání nevynecháváme.. Ona mě pak za to celý den skvěle poslouchá a je to moje další velká kamarádka.
Nad Tvými písmeny člověk nečte jen to, co píšeš, ale přemýšlí i o věcech jemu blízkém. A v tom je kouzlo tvého Blogísku. Až budeš mít dlouhou chvíli, budem rádi, když si na nás opět vzpomeneš..
...rosa...
(Jindra, 29. 6. 2008 16:02)
Představa rána, kdy svítá a pomalu se zvedá mlha...
Urousané nohy a stéblo trávy mezi zuby, kdo by Ti Tvá rána nezáviděl :-)
Pohár
(SiskaD, 29. 6. 2008 11:09)No, on byl buď skleněnej, nebo porcelánovej:-) Ale byl za zlatou hodně často:-)
Woow
(Evík, 29. 6. 2008 11:01)Koukám že téma "ráno" se ukázalo býti docela populární :)) a hlavně člověk by nevěřil jak se ráno může během života měnit .. ale myslím, že už jako dítě jsi byla tvůrčí, horolezci lezou nekam 8000 metrů nad moře aby tam píchli vlajku a tys lezla pár (a to doslova) metrů pro "zlatý" pohár :)))
Díky...
(SiskaD, 19. 7. 2008 12:20)