Tak doufám, že tohle bude pokračovací, nebo spíš doplňovací. Radši nebudu psát co který šéf řekl:-)

Takže šéf zjišťuje něco co neví na poradě : "Kdo je tady z vás nejstarší, kdo by to věděl?" Já: "Nejstaší jste tady Vy." Pochopila jsem že myslí služebně, ale když tak hezky nahraje, no nezasmečujte:-)

Šéf na kvalitářku: "Jaká je teplota?" Já: "36,6°C" Šéf že prý na tyhle moje kecy nemá náladu:-) jak kdyby teplota klesla když budu ticho. I když ...co se týče teploty šéf na mistrové a kvalitářky: "Zítra tu bude nový zákazník, tak ať je tu chladno!" Mistrová na něj: "No, pokud tu nebude lepší klimatizace my s tím nic nenaděláme." Šéf: "Tak nedýchejte." Já z kanceláře: "A hlavně neprďte!" Šéf: "Cože?!?!?!"

Šéf vtrhne do kanclu řka: "Jano, já jsem z toho jelen, pojďte mi s tím pomoc!" Já na něj: "Aha, tak proto máte ty parohy. Jsem myslela že jsou od manželky a ono za ně zatím můžu já."

I když, ani šéf se nedá zhanbit. Po poradě ho kolegyně upozorní, že má na hlavě peří a on na ní: "No co, je vidět, že dělám se slepicema."

Popř. po několikáté vběhne k nám do kanclu pro cukr. Já na něj: "Si nemůžete přinést zezdola? My slabé ženy ho musíme těžce tahat do schodů, to jste gentleman?" On na mně: "Ráno chodíte pozdě, odpoledne brzy a mezitím nic neděláte, tak můžete nosit cukr." Poznámka pod čarou: No, proč bych tam měla zůstávat když nic nedělám???

Když kolegyě v květnu stonala, dostala jsem, aby mi nebylo smutno, do kanclu od kvalitářek nafouknutou pokreslenou rukavici kterou jsem pojmenovala Renouš. Teď když byla Renča na dovče jsem od holek dostala další pomalovanou rukavici, tenokrát jí pojmenovali jako Kotnouše. Šéf příjde do kanclu, koukne na Renčinu židli a říká: "A, koukám, nová kolegyně?" Já na něj: "Ano, ale Renata je lepší." a říkám mu, že se jmenuje Kotnouš. Vzhledem k tomu, že je cizinec, mu musím vysvětlit, že Kotnouš je odvozenina od Kotnová. Šéf se začne děsit, že prý dvě Kotnové v jedné kanceláři je síla:-)

S kvalitářkou se nám povedl dvojzásek, aniž jsme si to uvědomily. Jsem u šéfa v kanclu, vím, že tam má vzorek nové folie a nechce se mi běžet tři patra do skladu když má kancl hned vedle. Není tam, tak se koukám na folii, někdo zaklepe a já idiotsky zahlásím: Tady nikdo není!" Co by ne, že z cizí kanceláře:-) Do dveří vpadne kolegyně řádu administrativních pracovnic, zírá na mně jak na magora (útěchou mi budiž, že tak na mně zírá vždycky) nechá ležet šéfovi poštu na stole a jde ke kvalitářkám pro sušenky. Druhý den se bavím s mistrovou a kvalitářkou a kvalitářka na mně že jsem hrozná, že k nim vždycky vletím a jen mně vyhodí jsem zpět a že z toho má průšvih. Jsem zírala co z toho může mít za průser, a Terka se jala vysvětlovat, že den předtím, jak jsem se šla kouknout na tu folii, si myslela že už jim jdu dát vědět jak to s ní je, a tak když někdo zaklepal zahlásila: "Tady nikdo není, nic nemáme a nic nedáme!!!" Chudák paní administrativní, asi si myslí že jsme patro pak:-)

Za dobré nápady jsme teoreticky měli dostávat prémie, navíc k tomu občas nějaký dárek, převážně poukázku o jednoho z hotelů v Humpolci kde bydlelo vedení. Jednou jsem ovšem dostala firemní tričko, místo bílých co jsme nosili bylo zelenkavé, tak se hned iniciativně ptám šéfa, jestli ho můžu nosit do práce. Prý že ne, že je na něm staré logo firmy ( původně byly dvě firmy co tu fabriku vlastnily, potom jedna odkoupila vše). Tak jsem zahlásila, že je hezké dostat scrapované tričko. ( Scrap = odpad který jsme odepisovali). Ale nosím ho dodnes:-)

V práci fasujeme víno. Šéf mi podává druhou flašku a říká mi: "Víš proč, ne?" Já na něj: "Tak asi že to je první flaška, co jsem tu skoro za dva roky dostala, tak aby se to vyvážilo...". Šéf: "Ne, dej Alešovi!". Já: "Bych mu dala, ale Alda nechce :-D !".....a šéf, snažící se přes rok zjistit, jestli s Aldou něco máme nebo nemáme mizí mezi regály za mohutného řehotu mých milých kolegů. Jen škoda, že si z "hovorů s Karlem" nic moc víc nepamatuju :-D