Telefonování v čase pracovním
Jak jsem již zmínila, na vrátnici na CHP jsme se v noci převážně nudili, i na té bráně kde byl největší provoz a kam jsem chodila nejradši na přesčasy - přesčas jsme měli právo strávit kde jsme chtěli - končil provoz v 23 hodin a ráno začínali chodit lidi až tak od 5:30, takže 6 hodin, během kterých byla brána zamčená a maximálně projeli kluci od nás ze zásahovky nebo vyjímečně místní policie, jsme měli na práci jenom hlášení se velitelce každou hodinu že jsme OK a neusnutí. Jenže...neusínejte když je všude klid a tma. Tak jsme hojně využívali telefonů. Podobné to bylo i o víkendech a svátcích, kdy projelo jen pár aut. Takhle jsme jednou seděly s kámoškou na bránách které od sebe byly vzdáleny asi 15 metrů, jen já byla na nákladní a ona uvnitř budovy na recepci. Byla ranní, víkendová nudná šichta...a my seděly a telefonovaly a telefonovaly, jen každou celou jsme se nahlásily a zase drbaly. Kluci ze zásahovky se mohli utlemit když nás viděli, jaksi jsme byly známé firmy obě dvě. Před 16 hodinou jsme se rozloučily, že se nahlásíme, poklidíme a budeme čekat až nás přijedou vystřídat kolegové, nebo spíš kolegyně. Bylo asi tak 16:05 když se mi telefon rozdrnčel znovu. Předpisově jsem se nahlásila a udivilo mě, že se ozvala vysmátá Jitka. Vytočená velitelka jí chvilku předtím oznámila, že je to síla, 5 hodin protelefonovat a že jsme bez prémií. Tak jsme se zasmály, pověsila jsem telefon a při dalším zazvonění jsem jen lakonicky řekla : "Já vím", na což velitelka jenom vyštěkla že "To samé co Jitka!" a práskla mi telefonem. No, co jsme mohly s Jitkou udělat, než zbylé půl hodiny protelefonovat, stejně o nic nešlo, jen se nám úžasně zdvihla nálada a přemýšlely jsme o všem možném, včetně odposlechu, že by někoho mohlo z těch našich keců praštit. Tlemily jsme se tomu ještě i v autě a následně na hlavní vrátnici kam nás odváželi k šatnám, kde seděla velitelka a čekalo se na tramvaj domů. Další záchvat smíchu nám poskytl velitelky oblíbenec, škodolibý trouba, který evidentně čekal, jak přilezeme jako schlíplé slepice a jeho už tak dlouhý ksicht se mu ještě protáhl když jsme se tam vevalily vysmáté nadoraz. No a výsledek? Prémie jsem ten měsíc měla nejvyšší co jsem kdy dostala... asi by fakt nebyly, kdyby paní velitelka tehdy tušila, že jsme těch hodin neprokecaly 5 ale skoro 9 a zbytek jsme nemohly volat páč jsme se cpaly:-)
Další nezapomenutelný zásek byl, a to si pamatuju přesně, 24.12.2004. Klasicky jsem Štedrý den trávila v práci, navíc mě odsunuli na nejodstrčenější vrátnici, kde i ve všední den prošlo jenom asi 5 lidí do práce a domů v 6 a v 18 hodin, jinak mrtvo celý zbytek směny, natož na Štědrý den. Nedlouho předtím nám dali čísla na všechny telefony, takže i na staré bakelity bez tlačítek na které se původně dovolala jenom velitelka. A tak jsem zase seděla a drbala s kámošem. Tehdy jsem dostala echo na mobil, že se mě snaží velitelka dohnat a zjišťuje prozváněním kdože se mnou kecá. Tak jsem pěkně zavěsila, okamžitě se telefon rozdrnčel a ozvalo se: "Jano, já Vás zabiju, s kým zase kecáte?". Potřebovala se zeptat, jestli můžou vyplňovat křížovky v časopisech co jsem tam donesla od kámoše, tak jsem jim řekla že ano...a zbytek směny jsem měla klid. Jen paní velitelka byla celá nesvá, že neví s kým kecám. Volala na všechny telefony mimo jednoho...na fax na jedné z vrátnic kde seděl kámoš:-) Tož...šťastné a veselé:-)
Komentáře
Přehled komentářů
Jo, telefonistku bych šla dělat z fleku, to mi jde a firmy se kterýma komunikuju telefonicky, převážně jejich pánská část mně mají rádi:-) Divím se, že dokonce i po osobním setkání jim to vydrželo:D
:-)
(Jindra, 10. 8. 2008 1:30)
Není co dodat.
Protože se ale říká, že smích je koření života - nezbývá než poděkovat.
Ty, telefonistko :-)
:-))
(SiskaD, 10. 8. 2008 6:31)