Tak jsem v přechodu a můžu přemýšlet...radši se tedy snažím nepřemýšlet, abych zas něco úchvatného nevymyslela;-)

Někdo se do přechodu dostává jednou za život, a to kolem 40-60 let, já se tam dostávám o něco častěji, ale u mně jde o přechod pracovní, který má tu výhodu, že si člověk může v klidu užít dovolenou aniž by seděl u telefonu a mailu a ještě čekal co ho bude čekat až příjde z dovolené zpět. No a když si nemáte kdy vybrat dovolenou, tak se může stát, že na užívání máte tři týdny tak jako já. Měla bych sice probíhat ordinacema lékařů na všech těch vstupních a preventivních prohlídkách, ale to počká až na příští týden, zatím se radši věnuji houbám a lenošení. I když houby moc nerostou dají se najít a právě dneska se cpu vynikající drškovou polévkou z kotrče, pančáků a růžovek... jen tedy, než do sebe ten hrnec vecpu tak asi prasknu:-)

Mimo nicnedělání a courání po lese mám čas přemýšlet co mi vlastně práce dává mimo výplatu. A přišla jsem na to, že mi brání můj organismus - už asi tak v 8 ráno mě bolí hlava natolik, že si uvědomím že musím pít, zatímco doma zjistím že jsem nepila až druhý den když mě bolí ledviny. Mám ještě 17 dní volna před sebou, tak snad vymyslím ještě něco dalšího:-)

Při odchodu z práce jsem byla vcelku na měkko,

páč nejdřív mě k sobě zavolaly mistrové a kvalitářky a dostala jsem kytku ze slunečnic

   a flašku ve tvaru koně - což by si se mnou měly správně  vypít,                                          

    a od ostatních kancelářských jsem dostala úžasného koníka ze sena, kterého dělala jedna z hlavních kvalitářek...vždycky tvrdím, že být tak šikovná jako ona, tak mě ani nehne jít někam dělat, ale budu sedět doma a motat věnečky, svícínky, klobouky, košíčky a spoustu dalších věcí:-) Abych pravdu řekla, spíš bych čekala, že budou všichni rádi že se mě zbaví a už mě nikdy neuvidí...což někteří z nich budou, třeba ti, které nemusím ani já:-) Potěšilo mě to a moc, díky holky;-)