Sedím a přemýšlím, koukám zpět a radši nechci vidět dopředu. Protože nevím co bych tam uviděla. Někdo sice tvrdí že pro něj je pouze pohled kupředu a to prožité nepočítá, ale...nelže si takový člověk do kapsy ani trošičku? Kapku určitě. Protože vždycky stojí za to žít i minulostí a vzpomínkama. Ale rozhodně ne žít jenom v nich. Hezká rada, co? Náhodou, poslední dobou se snažím...a chodím mezi lidi, doma nemám stání. Vypadá to, že většina starých bolístek přebolela na únosnou mez...až tam, kde se rodí zázraky. Jenže, dělám chyby...v bývalé práci jsem měla pověšený papír s heslem "Vlastníma chybama se člověk učí, na cizích si buduje karieru". Chytrý, že ano? Jen se s ním řídit. Cizí chyby chápu a toleruju, protože nikdo nejsme neomylný. Možná bych měla být víc svině a víc využívat ostatní a jejich slabosti. Snad by to bylo efektivní, ale musela bych nad sebou blít, zvracet psychicky, což je ještě horší než to fyzické které taky nenávidím:-) No a moje chyby? Ty vesele opakuju, hlavně co se týká pánů...člověku prý stačí minuta aby se mu někdo zalíbil, hodina aby se zamilovat a celý život aby zapomněl. Perfektní, už mám do konce života na co vzpomínat... Jen asi nikdy nepochopím, proč se nemůžu zamilovat do toho hezkého, hodného kluka co nekouří, nechlastá, vydělává a je zodpovědný, ale okamžitě se zfamfrním do hezkýho kluka, i když možná že ani ne do až tak hezkýho kluka ze kterýho ale koukají problémy? Že by to bylo dobrodružství co Střelec hledá? Proč nemůže být nějaký čudlíček co se zapne do polohy citu a poslouchá rozum?

Kdo to ví? A odpoví ten někdo? Asi ne, co:-) Jo, to je možná to jiné století ve kterém žiju, že Jituško:-)