Pár let jsem nebyl v kině...možná že naposledy v Mostě na Rebelech a na filmu s Jarkem Nohavicou, Rok ďábla tuším se jmenoval... No a loni, spolu se znovužitím hospodským jsem začala i chodit do kina. Prvně jsme byly s Klárkou na Bathory které mě jaksi neuchvátily. Možná jsem očekávala až moc z těch všech recenzí a reklam. Díky Vyočině jsem byla v lednu poprvé v multikině v Jihlavě, vyrazili jsme s Klárkou a s klukama na komedii Po přečtení spalte což je podle mého nenáročný, úsměvný film s největším poselstvím pro ženy co mají zadané partnery kteří je přesvědčují že vlastně svoji ženu nemilují a jsou s ní jen kvůli dětem a podobně... Kino jsme prosmáli, začali jsme už u titulků, občas jsme na sebe s Klárkou jen tak mrkli a bylo nám jasno co tím chtěl autor říct...Kluci měli největí srandu když jsme šli z kina...a já pak musela doma sypat popcorn z kapuci u bundy:-) Další filmeček co jsme navštívili byl Madagakar 2, kde jsme vynikali převážně tím, že jsme byli nad sedadly vidět a nebyli jsme přitom jako doprovod stáda dětiček. Nejlepší z celého filmu jsou tučňáci kteří shání materiál na opravu letadla...křáplý vajíčko a kost v ruce mě fakt dostaly. Tentokrát se nekonal popcorn v kapuce, konal se popcorn na zemi....tak dlouho jsem dávno neklečela a snad jen tak zase nebudu:-)

V pátek jsme vyrazili na film Hlídač č.47, kdo ho neviděl doporučuji, kritiky jou sice rozporuplné, ale film má sílu v cestě do duší lidí a bohužel i do začátků nevěry...a do pravdy v pořekadle že ženské se nevyplatí kvůli jedné klobáse chovat doma celé prase...někdy tedy:-)

V sobotu nás čekalo další představení, pro mně jeden z nejlepších a nejsilnějších příběhů které jsem kdy viděla a to Deník nymfomanky. Na dnešní dobu velmi vkusně natočený film o sexu který dával nahlédnout do duše hlavní hrdinky prostříhaný jejími prožitky a rozhovory v kanceláři a s babičkou a s pravdou, že ženská je kvůli lásce schopná mít míň sexu než chce a potřebuje. Je fakt, že jsem si tenhle film v podstatě vyňuňala i přes hlášky že i kina moc škodí a podobně. Lákal mě slibem psychologie. Byla tam...bylo jí tam tolik, že jsem ten film obrečela...nejen v kině, ale i cestou z kina...ještě že bral Pavka auto, nebyla jsem zrovna v kondici abych řídila, brečela jsem ještě v hospodě. Nechtěla jsem jet po kině domů, brečela bych dál a deptala se. Místo toho jsem si dala v hospodě tři pivka...jo, fakt jsem asi po sedmi nebo osmi letech opět pila pivo. Ne že by mi nějak extra chutnalo, s třetím půllitrem už jsem měla celkem problém, ale z minula jsem věděla, že po pivu se dobře spí. Naštěstí se to potvrdilo a já spala a spala...až jsem ráno málem zapomněla nakrmit koně a když mi David před jedenáctou dopoledne psal koukala jsem na mobil jedním okem:-) Všem kdo rádi psychologický film bez předsudků Deník nymfomanky opravdu vřele doporučuji... Jen je síla když se v něm najdete...

Poznámka pod čarou...ne, nejsem nymfomanka....tedy většinou, hihi-) ale v tom filmu se člověk opravdu může najít...třeba v tom, že má žít a ne jen přežívat, že to, že cítí jinak je v pohodě a ne věc všech kolem...těžko vysvětlovat, nedostává se mi slov...Nymfomanku je potřeba vidět:-)