Poslouchala jsem dneska rádio. Několik posledních dní, asi tak přesněji od neděle - po sobotě - jsem poslouchala vážnou hudbu...Dvořáka, Smetanu, Strausse...Jo, valčíčky a spol. Dneska jsem nějak nepřišla na to, co si vybrat z CD a tak to vyřešilo 94,3 FM. Rádio Vysočina. Než jsem před více než hodinou zalezla do vany hlásili akorát zprávy a jedna z nich mě zaujala. Prý moc solíme. Dokonce dvakrát víc než by jsme měli. Původně jsem sem nechtěla dávat množství, ale vy by jste to asi taky nechtěli hledat, tak momentík, jdu to vyšpízovat. Mám to...chvíli to trvalo, ale jsem prostě občas vcelku schopná. Takže soli by se mělo jíst denně asi tak aby spotřeba sodíku v ní tvořila 2 300mg = 1 čajová lžička soli, spotřeba ale činí až 3 500 mg denně a to by u lidí kterým by mohl působit problém spotřebovaný sodík, což jsou starší lidé, lidé s onemocněním ledvin, s cukrovkou, vysokým tlakem a černoši kteří prý mají větší problém se sodíkem měl příjem sodíku tvořit pouze 1 500 mg. No, asi bych s tím měla něco dělat. Jsou chudáci kteří za mně musí vypít alkohol. A že jim ho přenechávám kvanta. Další chudáci za mně musí vypít litry a litry kafe. Teď mě ale děsí, že jsem přišla na další skupinu. Vzhledem k mému tlaku 105/60 asi té soli moc nesním a tudíž to za mně zase někdo musí dohnat. Chudáci američani. No ale vážně...přemýšlím že bych asi měla přijít do hospody a pivo střídat s panákama alkoholu na střídačku s panákama soli. Že by byl na řadě bodyshot? No, asi ne. Hele, lidi, jsme rozumný , tedy aspoň o vás to předpokládám, a dohodneme se. Vy za mně alkohol, kafe a sůl a já budu zvedat spotřebu čokolády a zmrzliny. Sukně zvedat nemůžu, páč je nenosím:-)

Perlička z obchodu nakonec...nakupovala jsem ve Štokách a všimla si cedule: ZBOŽÍ S PROŠLÝM DATEM MINIMÁLNÍ TRVANLIVOSTI, nebo tak nějak...což, tahle cedulka visí ve spoustě obchodů.Ale většinou u potravin. Ne tak v této prodejně kde zdobí regál s knihami. Že by hrozila újma na zdraví vzhledem ke stáří knížek? To je tedy něco...asi mám problém...četla jsem kdysi Gričskou čarodějnici a datum vydání bylo něco kolem roku kdysi hodně dávno. Asi vlezu u babičky na půdu a kouknu se kolik jí vlastně je - knížce, ne babičce, to vím. Ale tuším, že jsou stejně staré. A až zjistím že je stará, co s tím? Mám je ve Štokách varovat že knížky opravdu nemají datum minimální spotřeby?