Lipnice nad Sázavou včera - 17.7.2010 - úderem poledne již posedmnácté ožila rockovým festivalem velmi jednoduše nazvaným Rocková Lipnice. Nepříjemnou úlohu probudit publikum dostali světelští Adrien rock, skvělá kapelka, která se nám představí znovu 30.7. v Dobrohostově jako předkapela mé milované Argemy:-) Na druhém místě hráli humpolečtí Pátrači, ač jsem, tak jako oni, humpolecký patriot, pro mně nejslabší článek festivalu, každý máme svůj styl, a nepochybuji, že i oni mají své fanoušky, jinak by nehráli. Obě kapelky svůj úkol roztančit publikum měly těžký a téměř nesplnitelný, teplotu radši nebudu odhadovat, ale určitě se pohybovala za hranicí 30°C a to podstatně, časnou dobou prořídlé publikum (včetně nás), se rozvalovalo ve stínu stromů a hradních zdí. Třetí kapele, ač ještě stále v hice, se již některé lidi roztancovat podařilo, ukázala se výhoda mediální známosti, a tak ženu s kapelou Mandrage hledalo již spousta z přítomných, z kterých většina "na parketu" již zůstala a na následující Rybičky 48 pařili i díky tomu, že se nebe slitovalo, zatáhlo a pustilo pár kapek deště. Pořádný kotel rozjeli Krucipüsk následovaní (i když velmi pozdě), skupinou Škwor, která se za opožděný start omluvila cestováním do Lipnice. Nebyla jsem daleko od pravdy, když jsem při zvučení bubnů prohlašovala, že evidentně dorazil jen bubeník a zbytek kapely je ještě někde v Praze. Krucipüsk a Škwor jsme se Šéďou strávili na parketu, Míra byl unaveným divákem a Dadý si pořídil puchýře dřív, než jsme se dostali do areálu. Holt si nevzal ponožky, ve čtvrt na dvanáct jsme ho probudili oznámením skutečnosti, že o půl dvanácté vyrážíme...nějak se nestaral kdy festival začíná, ani kdy vyrážíme...a my se nestarali, o to, co on ví. Během hraní Krucipüsku se kluci ztratili z původního místa, po chvíli jsme je nalezli nahoře, na skále, kam jsme se vyšplhali za nimi. Fakt je, že cesta do kopce s klobásou na tácku byla celkem srandovní Po Škworech na nás své pozadí vystrčila Doga, byla hodná, nekousala, ale hrála Její vystoupení jsem již absolvovala pod skálou, kde kluci našli skvělé místo a měla jsem tam víc místa na pohyb než dole na již opravdu našlapaném parketu. Po Doze kluci odešli do auta, odpolední deštíček se již změnil v déšt vytrvalý, tudíž se chtěli do něčeho doobléct, navíc jsme si nebyli jistí dalším programem, a kluci si mysleli, že bude hrát Mig 21, na který být nechtěli. Protože mně by neurazil ani Malotraktor, zůstala jsem na skále s tím, že na ně počkám. První tóny kytary při zvučení mě přesvědčili, že jsme pořadí kapel prohodili a Mig bude na svůj start ještě zhruba hodinu a půl čekat. Bylo to tak, a skutečně se připravovala skvělá Mňága a Žďorp, na kterou jsem se nejvíc těšila, těšení se vyplatilo i díky tomu, že hráli spoustu starých osvědčených pecek, které hráli již před lety... Jo, to bylo vzpomínek...v Kejžlici jsem já osobně Mňágu shodou okolností absolvovala namazaná . Vždycky! Kdo mě zná, ví, že to není až tak častý jev, ba že je to jev spíš vyjímečný Se mnou jí tentokrát slyšel jenom Dadý, který mi z auta přinesl budnu a vydržel poslouchat se mnou, Míra se Šéďou zůstali sedět v suchu auta. Je fakt, že mezičas, kdy jsem byla sama, jsem vyplnila vzpomínkami na Rockovku, kterou jsem navštívila v roce 2005 a na lidi se kterýma jsem tam tehdy byla... Po Mňáze jsme s Dadým slezli dolů mezi lid v podhradí a šli za klukama. Moje předpověď, že minimálně Mírovi se už nebude chtít zpět se vyplnila, chvíli jsme se dohadovali, jestli nám stojí za to přes hraní Mig 21 na které kluci nechtěli, čekat na kapelu Atari Terror, na kterou naopak byli zvědaví. Vzhledem k tomu, že pršelo a pršelo, a že se nám nechtělo čekat téměř dvě hodiny, jsme se sebrali a jeli domů. Každopádně, Lipnice byla super, a to i přes absolvování dohadů kdo pojede a kdo ne, a podobných zádrhelů. Díky pořadatelům, kapelám a klukům, že mě v tom nenechali samotnou V rámci možností jsem si zatancovala, na zádech si pořídila další druh ramínek, ještě odpoledne na sobě chytila dvě klíšťata a do postele jsem padala příjemně unavená