Rýmička a kašlíček
Je to tady pořád. Rýmička a kašlíček. Zvláště mužská rýmička, aneb smrtelná nemoc na sedm písmen. Proč muži trpí víc? Jednoduše, začalo to kdysi dávno, pradávno, blížší určení má název pravěk. A máme tu rozdělení rolí. Muž loví, žena sbírá a udržuje oheň rodinného krbu. Pardon, jeskynního ohniště. Makají všichni, ale... Zatímco žena sbírá plody a bobule většinou za hezkého počasí, lovu se dá věnovat celý rok a zvlášť v zimě někde ležet a číhat je chuťovka. A tady je kámen úrazu. Co s lovcem, který někde číhá, pšíká, smrká a popotahuje? Jsou asi tak dvě možnosti. Umlátit kyjem za to, že vyplašil kořist, nebo ho nechat příště doma. Jen tehdy se ještě dá předpokládat, že chlapi byli chlapi a ne šamponi, tudíž měli potřebu tvrdit, že jim přece nic není a že jdou na lov. Takže musela zasáhnout příroda a nějak chlapa donutit ležet a nejjednodušší bylo dát mu víc pocítit že mu je špatně
Dnešní společnosti se to zdá divné, protože většina lidí maká hezky pod střechou, bez nepřízně počasí a málokdo si uvědomí, o co je těžší s rýmičkou a kašlíčkem vyrazit ven na mráz ve srovnání s běháním kolem ohně
A proč se role doposud nevyrovnaly? Zřejmě moudrá příroda ví, že se zase jednou vrátíme na začátek a považuje za zbytečné dělat změnu, kterou by zas musela vracet